Obecní dům

Obecní dům v Praze je národní kulturní památkou. Budova patří mezi nejvýznamnější stavby ve stylu secese (art nouveau) v Praze. Je umístěna v centru Prahy, nedaleko Vltavy a Staroměstského náměstí.

Obecní dům byl od počátku multifunkční budovou. Prostory jsou užívány pro pořádání konferencí a jednání, ale také pro pořádání koncertů, plesů a módních přehlídek. V letech 1994-1997 prošel Obecní dům rozsáhlou rekonstrukcí.

Obecní dům je jednou z nejpozoruhodnějších staveb v Praze ve stylu secese, s rozsáhlou výzdobou, s využitím kvalitních materiálů a s vysokou kvalitou uměleckého zpracování. Monumentální výraz budovy je umocněn mimořádnou uměleckou výzdobou, na které se podílela většina významných českých osobností té doby - malíři Mikoláš Aleš, Václav Jansa, Alfons Mucha, Jakub Obrovský, Jan Preisler, Josef Weing, Karel Špillar, Max Švabinský, Josef Ullman, František Ženíšek, a sochaři Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Karel Novák, Ladislav Šaloun, František Úprka, Bohumil Kafka a Čeněk Vosmík.

Obecní dům je umístěn vedle Prašné brány, která je jedinečným pozůstatkem pražského obranného systému a pochází z období gotiky. Český král Václav IV. si v těchto místech koncem 14. století zřídil rezidenci zvanou Králův Dvůr. Habsburkové, kteří vládli na území Čech od r. 1526, pak o Králův Dvůr ztratili zájem a ponechali někdejší královskou rezidenci prázdnou. Po několika změnách ve vlastnictví a charakteru užívání stavby byl objekt koncem 19. století využíván pro potřeby kadetní školy. Na přelomu 19. a 20. století byl celý areál zbořen.

Někdejší prostory Královského Dvora byly navrženy k využití pro centrum českého oficiálního i společenského dění a v roce 1903 byla vypsána architektonická soutěž. Poté pražská městská rada zpracováním pověřila architekty prof. Antonína Balšánka a Osvalda Polívku. Stavba začala v létě r. 1905. Část objektu byla dána do užívání již v letech 1909-1910, ale celá budova byla oficiálně otevřena až 22. listopadu 1912. Budova byla opatřena v té době nejmodernějším vybavením, včetně ústředního topení a větrání, rozvodu pitné a užitkové vody, odsáváním prachu, chlazením sklepů, výrobnou ledu, elektrickými a hydraulickými výtahy, parní prádelnou a sušárnou, umývárnou lahví, trafostanicí, akumulátorovou stanicí, potrubní poštou a sítí domácích telefonů. V dalších letech byl Obecní dům několikrát částečně rekonstruován. Poslední - generální - rekonstrukce se uskutečnila v letech 1994-1997.

Podrobné informace o historii a vzhledu Obecního domu v Praze, doplněné historickými vyobrazeními i současnými fotografiemi, najdete na stránkách Obecního domu.

Tato informace byla zpracována s využitím informací zveřejněných na stránkách Obecního domu.